VLIV RODIČŮ NA OSOBNOSTNÍ ROZVOJ DÍTĚTE – SPORTOVCE

Poprvé jsem slyšel výraz "car coaching" až v roce 2024. Uvědomil jsem si, kolik času trávíme s vlastními dětmi při cestách na jejich tréninky, zápasy nebo soutěže jednotlivců nebo jako trenéři při řízení auta nebo v autobuse při cestách na zápasy družstev a soutěže týmů.

Okamžitě se mi přehrávalo, jak se vlastně v těchto na první pohled totožných situacích rozdílně chovám. Při cestě s vlastními syny jsem velmi často dával přednost telefonování při jízdě a řešení "pracovních" záležitostí v klubu. Všemu jinému jsem dával přednost a trvalo mi několik let, než jsem pochopil, že cesta v autě je obrovská příležitost jak se v uzavřeném prostoru věnovat vlastním dětem. Zajímat se jak se jim dařilo ve škole, jak se cítili na tréninku, co nového se naučili, jaký plán mají na pro svoji hru do zápasu, co si přejí apod.

Toto jsem vlastně dělal celý svůj život, ale pouze v případě, že jsem v autě vezl hráče z týmu a snažil se je namotivovat co nejlépe pro zápas za náš klub.

Bohužel v minulosti jsem dokázal i velmi výrazně ovlivnit budoucí rozhodování vlastního syna Adama. V roce 2018 při cestě domů autem z Milovic, kde se konal evropský turnaj do 14 let, se mu má slova vryla do paměti a jeho ještě "dětská" mysl si je začala přebírat po svém. Mé hodnocení po prohraném zápase přišlo ve zcela nevhodný okamžik. Při mém monologu jsem zhodnotil nejen jeho zápas, ale především to, jak je tenis celkově náročný finančně a časově. Vydržel jsem to omílat velmi nahlas neustále dokola několik desítek kilometrů………….

Vím, že právě tyto chvíle přispěly k tomu, že se syn Adam rozhodl, že už nebude svou tenisovou závodní kariéru stavět na první místo a vše jí obětovat. Adam u tenisu zůstal a má nakročeno ke slibné trenérské kariéře. Ačkoliv se letos stal oblastním přeborníkem v kategorii mužů, hrát velké turnaje ho již neláká a ani jich moc během roku neodehraje. Myslím si, že jediným pozitivem mého monologu bylo to, že jsem si později uvědomil, že tuto stejnou chybu nechci opakovat se svým nejmladším synem, který se aktivně věnuje stolnímu tenisu. Dalším pozitivem bylo, že mi Adam, i přes svůj mladý věk, řekl, že něco podobného nechce nikdy podstoupit se svým vlastním dítětem, které chce vést také ke sportu.

Život je někdy lemován zážitky, které zůstanou v paměti nejen nám, ale i ostatním.

Má rada na závěr: hodnocení zápasu, vystoupení, závodu si jako rodič nechte vždy na pozdější dobu než je cesta zpět autem. Nejlépe vždy na okamžik, kdy ucítíte, že Vaše dítě nebo Váš svěřenec je na povídání o výkonu připraveno nebo si o něj samo řeklo. Správná zpětná vazba z ostrého zápasu/závodu/vystoupení je za mne tím nejlepším podkladem pro složení a náplň dalších tréninků…..